Dokonalé zdraví aneb jak na zánět kloubů, úponů, plantar fasciitis, artritidu, skokanské koleno

Je smutné, jak jednoduché je skončit v rozvinutých západních zemích plných expertů na moderní medicínu na operačním sále.

Den před operací na vyhlášené sportovní klinice v Petřvaldě jsem málo spala a hodně se modlila a ráno se z termínu omluvila. Intuice nebo anděl strážný, v každém případě to bylo správné rozhodnutí. Operaci jsem nepotřebovala.

Než se přišlo po roce tápání, rehabilitací, elektroléčby, rázových vln atp., na to, že má bolest kolen je způsobená zánětem úponů, utratila jsem spoustu času a peněz. Jedna lékařská kapacita mně posílala na operaci menisku („podíváme se dovnitř a uvidíme“), druhý specialista ortoped řekl, že není žádný důvod, proč mám bolesti, a až třetí doktor, tentokrát primář oddělení ortopedie jedné Ostravské nemocnice, konečně správně diagnostikoval, že se jedná o zánět úponů, tzv. jumper´s knee nebo skokanské koleno. Ovšem i jeho navrhované řešení bylo opět poměrně drahé a invazivní (injekce vlastní krevní plazmy, které jsem tehdy několikrát podstoupila).

CO MI POMOHLO NA ZÁNĚT ÚPONŮ, KLOUBŮ, PLANTAR FASCIITIS, SKOKANSKÉ KOLENO?

Jednou jsem se na rehabilitacích zmínila fyzioterapeutce o tom, že bych chtěla cestovat, ale že jsem teprve krátce v prvním zaměstnání. Vyprávěla jsem jí, že, šéf se na mně spoléhá a nemůžu mu to udělat, a taky co by řekli doma a další LOGICKÉ důvody, proč MUSÍM právě teď dělat něco, co mě moc šťastnou nedělá. Fyzioterapeutka mi tehdy řekla, že dokud si nevyřeším tohle, kolena mě budou dále brzdit, stejně jako se brzdím já sama v tom být spokojená a udělat po čem moje srdce touží. Poprvé jsem se zamyslela nad tím, že by ta ostrá bolest mohla být způsobená psychosomaticky… Na čem jsem tedy zapracovala já, proto, abych našla zdraví?

VNITŘNÍ ROZPOLOŽENÍ

První krok k tomu, jak se cítit v životě dobře je mít svůj vnitřní prostor bez jakýchkoliv konfliktů. Konflikt může být tak zjevný, jako je hádka se sousedem nebo s kamarádkou, ale také například chtít být úspěšný manažer, ale přitom toužit chodit v montérkách po své vlastní kozí farmě, chtít se starat o dítě, ale muset do práce a dávat si to za vinu. Na denní bázi se zanášíme dalšími a dalšími konflikty.

Je důležité si uvědomit, že naprosto všechny zdravotní problémy mají původ v nás samotných. Přitáhli jsme si je do našeho života a není o tom pochyb. Uvědomte si v každém okamžiku a v každé životní situaci „Já jsem zdrojem všeho co se mi v životě děje.“

Pokud něco chceme přitáhnout do svého života a v tomto případě je to zdraví, musíme dát sami sobě a Vesmíru jasnou zprávu, co vlastně chceme. Vesmír nezajímá naše výmluvy, proč něco nejde, ani logické argumenty, a ani to, že si myslíme, že děláme dobrý skutek, nebo to děláme pro druhé. Pokud naše činnost vychází z konfliktu, výsledek NIKDY nebude pozitivní. Musíme cítit v našem nitru 0 konfliktů. Až poté můžeme jednat z čistého prostoru, ze správných pohnutek a dokážeme do života přitáhnout to, po čem toužíme.

SNIŽENÍ KYSELOSTI

Zánět má rád kyselé prostředí v organismu, pak se mu velmi daří. Po spoustě rehabilitací, rázových vln, injekcí vlastní krevní plazmy, klidového režimu a stále žádných výsledků mi pomohlo pár změn z úplně jiného soudku.

 JOGA. Pomůže vám vyslechnout sebe sama. Cvičení a soustředění na vaše dýchání pomáhá v uvědomění si naší mysli, pocitů, vzorců. Zjistíte konečně, co vlastně chcete, a v čem spočívá problém. Většinou si neumíme ani naslouchat a cítíme v sobě zmatek, takže když začnete cvičit pravidelně jógu, je šance, že uslyšíte ten váš vnitřní hlas, to co chce vaše „bytí“. Jóga je opravdu cesta do hlubin duše!

Odbourat STRES. Stres působí na organismus kysele, a obecně se ví, že je to podhoubí všech nemocí. Já jsem věděla, že mě stresuje to, že dělám něco, co dělat nechci, co mě nečiní šťastnou, že dělám spoustu věcí jen proto, že mám strach z reakce okolí, a také jsem měla strach, zda změnu vůbec zvládnu já sama.

STRAVA aneb první pomoc od zánětu

Tenhle bod se musí, dle mého názoru, začít dodržovat bezodkladně a striktně a pak jsou výsledky opravdu rychlé. Nazývám to zásaditá dieta. Pro to, abychom se zbavili zánětu v těle, musíme jíst to, co působí zásaditě na náš organismus a minimalizovat to, co je kyselé. V angličtině se používají výrazy„base“ nebo „alkaline“ ( tzn.zásadité) a „acid“ (kyselé).

Existuje spousta stránek se seznamy zásaditých jídel, a taky jaký stupeň zásaditosti nebo kyselosti mají, například:

http://www.energiseforlife.com/acid-alkaline-food-chart-1.1.pdf

Protože jsem opravdu CHTĚLA být zdravá a fit, pustila jsem se do nového stravovacího režimu hned a poctivě. Byla jsem vždy závisláček na sladkém. A nyní ani ovoce nebo sušené ovoce nebylo na mém seznamu, natož čokoláda. Žádné slazené nápoje, zakázané je pečivo, mléčné výrobky, káva, černý čaj. Také jsem zjistila, že některé zelenina je nevhodná, například rajčata nebo lilek. Žádné polotovary. A hlavně, žádné maso.

Začala jsem ráno pít teplou vodu s citronem (citron je zásaditý). Dočetla jsem se, že ananas je dobrý na záněty, takže jsem si dala ráno pár kousků ananasu. Začala jsem víc vařit a víc přemýšlet.

Úleva se dostavila velmi rychle a úplně vyléčená jsem pak byla asi za půl roku. Když se bolest začala znovu ozývat, věděla jsem, že mám zpomalit, a taky zase striktně dodržovat stravovací režim.

A CO BYLO DÁL?

Začala jsem si plnit sny, cestovat a pracovat v zahraničí. Na svých cestách jsem mohla taky cvičit jogu, meditovat a číst další zajímavé věci a poznávat se. Najednou jsem potkávala lidi, kteří smýšleli podobně, a velmi mě to inspirovalo. Jedna Kanadská učitelka jógy na Yukonu mi doporučila jógový pobyt v Thajsku, kde jsem pak odjela, a kde se budu vracet určitě celý život. Je to magický retreat v magické zátoce na ostrově Koh Phanghan- Blooming Lotus yoga.

http://www.thailandyoga.net/yoga-retreats-thailand/thailand-yoga-retreat

Kdo jede příště se mnou?:-)

Z Koh Phanghanu je to na ostrov Koh Samui jako by kamenem dohodil. Zde mě (opět náhoda) zavedla na Vippasanu, 7 denní tichou budhistickou meditaci. Byl to skvělý zážitek! Když přestaneme mluvit, uslyšíme sami sebe…

http://dipabhavan.weebly.com/

Tady jsem se seznámila s Rylanem, klukem z Kanady s českými kořeny, který mi pak v Kambodži představil youtube videa se Sri Paramahamsu Nithyanandu Swamim. Díky tomu jsem o dva roky později odjela na Inner Awakening, program, který mi pomohl úplně nejvíc. Něco zkrátka dokáže pouze osvícený mistr, avatar ať už meditujeme a čteme jakkoliv dlouho. Swamiji dokáže vyléčit také jakoukoliv bolest nebo nemoc, takže pokud se s něčím trápíte, neváhejte dvakrát!

První video, které jsem viděla se Swamijim bylo o tom, že je možné změnit naše vnímání. Vnímání nás, života a ostatních není dané, ani vrozené, a my ho můžeme změnit našim vlastním rozhodnutím.

Video, které mi změnilo život, a uvědomila jsem si díky němu, že já sama mám zodpovědnost za to, jak vnímám sebe a vše kolem mne.

Nirahara Samyama aneb o tom, jak vyřešit závislost na jídle a poznat své nové možnosti

Po dlouhé době jsem se rozhodla oživit svůj blog. Přiznávám, že mi to psaní (a někdy ani mluvení) v češtině moc nejde, stavby vět jsou trochu anglické a trochu hotentotské, a nejraději bych si v každé větě pomohla anglickým spojením, nebo alespoň slovem, ale soustřeďme se na obsahJ

Je to asi tři dny, co jsem dokončila 21 denní meditační program Nirahara Samyama úrovně 1,2 a 3. Princip Nirahary je ten, že po dobu 21 dní (se dvěmi jednodenními přestávkami) nekoušete, ale můžete pít vše, co je v tekutém stavu. Samozřejmě vše co konzumujete je čistě vegetariánské. 

Proč něco takového vlastně dělat?

Kromě toho, že odlehčíte svému trávícímu traktu, je  důvod, proč si tímto projít mnohem hlubší. Jedná se o zbavení se vzorců s jídlem, které každý máme. Náš vztah k jídlu je ve většině případů až nezdravý, i když se třeba o zdravé stravování snažíme.

Když jsem se na našem srazu „matek“ (jsem tam jediná teta, ale prý tam můžu chodit), zeptala, zda se jim stane, že se zapomenou najíst, kromě jedné řekly všechny„NE“.  Tak jsem se zeptala sama sebe, co pro mne znamená jídlo? Kdy jím? Jím jen, když mám hlad? Je to opravdu hlad? Když se najím, jaké jsou moje pocity? Když se nemůžu najíst, jaké jsou moje pocity (nic moc)? Najím se a už hlad nemám, přesto jím dál, nebo si dám alespoň „sladkou tečku“, proč?

Během těch 21 dní před vámi doslova vyvstanou různé vzorce. Tím, že si je uvědomíte, můžete se s nimi vypořádat. Vaše vnitřní konflikty, které se ne vždy týkají jídla, ale třeba vztahu s okolím, se vám doslova naservírují na zlatém podnose. Stačí si je jen uvědomit a „ukončit“je. Zkrátka se rozhodnout, že už nad vámi nemají moc. Zní to moc jednoduše? Může to být i tak jednoduché. Kdyby Vám to nešlo, dejte mi vědětJ

Kromě jídla pomůže program se vztekem, žárlivostí, obezitou, vztahy atp.

Každý řešíme jiné věci, já dávám k dobru tu svou velmi individuální zkušenost s Niraharou.

Kdo se může zúčastnit a jak

Nirahara Samyama 1, 2 a 3 začíná jednou za měsíc a probíhá už několika let. Na světě již existuje spoustu Niraharees! Dokonce ti, co projdou 4.úrovní (pouze v přítomnosti Mistra neboli Swamijiho Nithynandy), se stávají celoživotními niraharees, u nás se jím tuším říká také breathariáni (už nemusí jíst, když nechtějí) Je jich prý už stovky. No, tak tam zatím nejsem, ehm.

Každý měsíc se tedy účastní lidé z celého světa, každý kdo chce, nejsou žádné podmínky ani poplatky! Existuje facebooková skupina i skupinový chat. A tak jsme si i my pomáhali, diskutovali, jak jsme na tom, ptali se na rady. My jsme si hodně pomáhaly s Victorií, každý den jsme si psaly, povzbuzovaly se. S Victorii jsme se seznámily v Indii na programu Inner Awakening (Vnitřní probuzení). Zajímavé je, že se Nirahary účastnil i její přítel, který v Indii nebyl a nikdy neviděl Swamijiho osobně. Měl velmi pozitivní zkušenost. Jeho životní energie Kundalini Shakthi se probudila, v meditaci měl vize, zbavil se spousty vzorců.

Program má strukturu a pravidla:

http://bfoodfree.org//

Moje vlastní zkušenost s Niraharou

Já! Já jo?! Já, která jsem nebyla schopná být bez jídla více než 4 hodiny! Já, která nikdy nedržela žádný den „o vodě“, nebo odlehčovací režim (pokusy byly, ale NIKDY jsem to nevydržela). Když nebylo jídlo v dosahu jímala mě hrůza. Když mi došlo jídlo na kole, nebo na horách, nebo během cestování, ještě po 5 letech si to dotyční chudáci, kteří se nešťastnou náhodou nacházeli v mém bezprostředním okolí pamatují, a dávají tyto historky pro pobavení do placu (nejčastěji před novými známými, na které chci udělat dojem). Tak já jsem prosím, a to ještě dobrovolně, najela na takový režim! Ano ano, já… a výsledky?

Během 21 dní jsem si vnitřně uvědomila, třeba že:

•       I když nevím, zda něco dělám dokonale správně, i tak stojí za to, to zkusit! Zkusit a selhat je vždy lepší než se o nic nepokusit.

•             Že moje tělo má přístup k energii i jinak, než jen z jídla nebo pití, a já mám přístup k této energii

Dokázala jsem se zbavit také těchto vzorců:

•  Měla jsem často chuť na jídlo a produkty z dětství, které mám spojené s příjemnými pocity
• Často bych si dala něco jenom proto, že to vidím, nebo že to voní, nebo to někdo jí, přesto, že nemám hlad
• Mylně jsem si pletla pocit prázdnoty s pocitem prázdného žaludku, který jsem tedy měla tendenci zaplácnout jídlem, tzv. emoční jídlo
• Bála jsem se, že když budu něco takového držet, budu konfrontována s negativní reakcí okolí
• Celkově jsem se naučila si být mnohem více vědoma, z jakých momentálních pohnutek jím a nejlepší na tom je, že to trvá i poté, co jsem najela na „normální kousací“ stravu. 

Je to opravdu moc obohacující zkušenost, jděte do toho!

Detailně pro pobavení, moje zcela individuální zkušenost, den za dnem.

Úroveň 1:

První den. 

Panika! V pravidlech psali, hlavně nesmíte mít hlad, prý udržujte žaludek plný. Dobře tedy, to mi vyhovuje. Udělám si džus, smoothie, polívku, kaši, vše pěkně tak, ať se to dá pohodlně pít. Tyčový mixér vrčí pětkrát denně. Tolik cukru (z ovoce) jsem nezkonzumovala dohromady ani za poslední týden. Myslím, že kaloricky jsem sice v tekutém stavu, zkonzumovala 3x více, než kdybych jedla svoje oblíbená jídla. Búúú, když u nás je zima! V Indii se jim to lehce řekne, tam je 40 stupňů! No hlavně aby mně nepřekvapil hlad!

Nooo, tak kdyžtak udělám pouze úroveň 1, ta je jen na dva dny…

Den druhý.

Myslím, že to nedělám správně, hmmm. Na skupinovém chatu píšou, že měli jeden džus a jsou v klidu, nemají hlad a ani na jídlo nemyslí…
Asi je se mnou něco špatně. Aaaaa, že by můj první vzorec? Nejistota? Když něco nedělám dokonale, tak to vlastně nemá ani cenu, ne? Ale … pak se vlastně ani nepokusím o spoustu věcí a to je škoda. Takže pryč s ním!:-)

Taky se radši nebudu moc hýbat... Nemám energii, protože přece nejím… Měla bych ještě větší hlad. Nebo…tak jak to vlastně je…?

Den třetí, den pauzy. Jupí!! Jídlo!!!

Po druhém dni následuje den, kdy se může jíst. Hned si naplánuju výšlap. Jím normálně, snídani a oběd, ale večer jím HODNĚ. Zítra se přece už zase nnebude moct! Uaaaa! I přesto se rozhodnu jít do další úrovně, tentokrát 7 denní.

Úroveň 2:

Jedu na návštěvu na Valašsko. Paní domácí neví, co jí čeká. Ptám se, jestli má mixér. Má dva, uff. Je mi pořád dost zima. Poprvé po dlouhé době bych si dala saunu. Nechce se mi ven, vynořují se další nitěrné a dotěrné myšlenky, vzorce, které zpracovávám, uvolňuji, ukončuji. Už ani nevím co to bylo, zkrátka se staly v mém životě nepodstatné.
Jdeme dvakrát na bazén v jednom dni. Podruhé je to večerní koncert při svíčkách, plavání, sauna, fakt cool akce, škoda, že nemáme něco takového u nás v Beskydech. Hudba je magická, resonuje s mým bytím a kundalini shakti. Cítím se skvěle a to se mi na bazén zprvu nechtělo. Myslím, že bych měla říkat ano na mnohem víc věcí.

Úroveň 3:

Po dalším dni pauzy (honem na Lysou), následuje dalších 11 dní na tekuté stravě. I když jsem se stala mistrem chutných polévek a smoothie, moc mě to už nebaví. Ale vím, že to jde, že to teda asi zvládnu, a ždímám motivaci dokončit i tuto fází. První den se poprvé od mého návratu z Indie cítím docela na houby. A pak mi to dojde! Včera jsem nejedla zrovna ukázkově (přestože vegetariánsky). Uvědomuji si, jaký dopad má jídlo na můj vnitřní prostor a náladu, velmi zajímavé!

Další den se odvážím lehce se proběhnout. Bona je nadšená, já taky. Neumírám, nekolabuju do příkopu, nehrozí mi bezprostřední smrt vyčerpáním. Mám pocit, že se vznáším! Je moc krásně a já se rozhodnu jet odpoledne ještě na Ondřejník na kole. Po cestě nahoru mě po 15ti minutách přejde strach z hladu a myšlenky na jídlo. Spojím se se Swamijim, opakuji Niraháráckou mantru a pak klik! Vnitřně si to uvědomím. Je ještě jiný ZDROJ, ze kterého beru energii, není to pouze to, co sním nebo vypiju. 

Další dny se cítím skvěle, jsem akční, chodím na Lysou, uklízím, pracuju, scházím se s lidmi, vyřizuju. Spím asi 5 hodin denně. Tohle byla fakt skvělá cesta, která prohloubila to moje vlastní Vnitřní probuzení.

A protože není povolanějšího, než tvůrce programu, toho, kdo mě k němu přivedl a bděl nade mnou po celou dobu, osvíceného mistra, žijící inkarnace Paramahamsy Nithyanandy, tak uvádím odkazy, kde mnohem lépe vysvětluje, jak Nirahara Samyama funguje.

Proč se stravovat satvicky vegetariánsky. Jak ovlivňuje strava to, jak se cítíme, v angličtině.

O Nirahaře, ve slovenštině.

1.část 

2.část 

Blog mojí kámošky Almy o její zkušenosti, v angličtině.

https://eternalblisssite.wordpress.com/2016/04/06/nirahara-samyama-life-beyond-food/